Dělat recenzi na Malého prince, knihu, jež doprovázela životy mnohých z nás, nemá úplně smysl. Věřím, že pohádku, co tak úplně není pohádkou nemusím představovat, věřím, že spousta z nás ještě nespadla do světa čísel a faktů. A taky věřím, že se Malý princ vrátil na svůj asteroid.
Nedávno jsem si udělala menší rereading a klidně si můžeme namlouvat, že kvůli maturitě, ale realita je taková, že jsem zkrátka měla chuť na něco oddechového, co vlastně oddechové vůbec není.
Poprvé jsem si poctivě vypisovala všechny věci, co se mě nějakým způsobem dotkly. Věci, co se tak hrozně týkají nás všech a věcí, které děláme, emocí, které cítíme a lidí, které máme kolem sebe.
Zneužívám blog k tomu, abych je mohla mít pořád na očích a vlastně tak trochu doufám, že to někomu stejně jako mně, něco dá. A nebo třeba jen zlepší náladu krásnou nostalgií.
- Jsi příliš křehký, pro tuhle žulovou zemi.
- Ochočit, to znamená vytvořit mezi sebou pouto.
- - V poušti si jeden přijde osamělý...
- To často i mezi lidmi. - To je divná planeta. Je celá vyprahlá a pichlavá a slaná.
A lidé nemají vlastní hlavu. Jen opakují, co se jim řekne. - Všechno má své mouchy.
- Svět slz je tak záhadný.
- Lidé už nemají čas něco poznávat.
- Lidé už nevědí, co je to přátelství.
- Kdo mluví, snadno něco řekne špatně.
- Moje liška byla taky taková. Jedna jedna mezi sty tisíci.
- Jsi zavázaný těm, které sis ochočil.
- Jak jste krásné, tak jste prázdné. Sotva by pro vás někdo chtěl umírat.
- Proč jen žádné štěstí dlouho nevydrží.
Příspěvky
